Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Co papírová lžička nesnědla

Z batohu

Dobrovolníci na prodej, Zn. levně | Jiří Kalát

„Za dvě stě dolarů na týden, zde můžete zůstat jako dobrovolník, bydlení v hostelu je tu levné, stejně tak jako jídlo v restauraci,“ nabídla mi asi před dvěmi lety v Guatemale pracovnice místní školy. Studenti z celého světa sem jezdí každý rok dobrovolně učit místní děti angličtinu. Lákalo mě se připojit a také nějak pomoci rozvoji této země. Platit ale za to, že mohu pomáhat a pracovat, mi přišlo zvrhlé. „Tady je to velký business. Převážně Američané sem jezdí a platí jako mourovatí. Dobrovolnictví vypadá moc dobře v jejich životopise,“ prozradil mi maďarský starousedlík Aron. Není se ani čemu divit, nádherné okolí jezera Atitlán, levné jídlo, alkohol i marihuana, příjemné pláže, dvě tři hodiny denně blbnutí s dětmi, ideální prázdniny.

                                                                                                                                            foto: Jiří Kalát

Od roku 2000 mi dobrovolnictví poskytovalo řadů poznatků, zážitků a přátel. Povodně, sbírky, práce s mentálně postiženými, stavby domů na půli cesty a mnoho dalších projektů. Byl v tom projev hrdosti a odhodlání, pracovat jen za stravu a ubytování. V roce 2005 se mi podařilo odjet na devět měsíců „dobrovolničit“ do Estonska s Evropskou dobrovolnou službou. Mé náklady byly nulové, ale práce, vykonaná v malém centru pro mentálně a fyzicky postižené v hlavním městě Tallinu, za sebou zanechala mnoho pozitivních výsledků. Vzpomínky na tyto léta mi prolétly hlavou, když mě paní ředitelka vyprovázela ze školy.   

Celá situace mi přišla směšná. „Platit za to, že mohu pracovat a pomáhat.“  Věta se mi jako mantra neustále vracela na jazyk a já na ní nedokázal zapomenout. Tohle je přeci špatně. Nedokázal jsem si tenkrát představit, že by někdo v Evropě a nebo dokonce v Čechách, platil za dobrovolnictví.  Přišlo mi to nemožné. Bohužel, někde došlo k chybě, buď v mém úsudku a nebo v selském uvažování lidí. Spíše v obojím, řekl bych.

Před sedmi měsíci začal můj další dobrovolnický projekt v Izraeli. Od podání přihlášky, přes všechny byrokratické nutnosti, až ke konečnému schválení, uplynulo něco přes rok. 3000 Kč české organizaci, 4750 Kč izraelské. INEX-SDA (ČR) mě vybavila před odletovým školením informacemi a proplatila mi cestovní pojištění ve výši 2344 Kč. Hned po příjezdu na hlavní autobusové nádraží v Tel Avivu jsem byl odchycen zaměstnancem organizace GoEco (IL). Od něj se mi dostalo třicetiminutového plytkého proškolení, nekvalitního trička (po chvíli se vytahalo) a adresy nového bytu (bohužel nepřesnou). Dalších šest měsíců jsem o nich neslyšel, a to až do okamžiku vyplňování evaluačního adresáře. „Byl jsem velice překvapen, jakou známku jste dal naší organizaci. Pracovali jsme tvrdě, abychom byrokraticky vyřešili váš dobrovolnický pobyt v Izraeli,“ napsal mi Jonathan Gilben z GoEco. Musel jsem se pousmát, protože pro svoji přítelkyni se mi stejný proces podařilo vyřídit jedním e-mailem.     

Nebylo to levných šest měsíců, ale dostalo se mi příležitosti žít v krásné zemi, které je zmítána konfliktem již po šest desetiletí. Díky času na projektu a cestování mi bylo dopřáno většího porozumění lidem na obou stranách betonové zdi. Nezanevřel jsem tedy na INEX-SDA a po roce navštívil opět její stránky. Projekt v Kyrgystánu patřil k těm zajímavějším, nejenom svoji polohou, ale i náplní. Další půl rok v cizí zemi, silné lákadlo pro cestovatele. K mému zděšení se ale od posledně dost změnily podmínky cesty. Peníze pro českou stranu jsou stále stejné, ale pro kyrgyzskou je to 1400 Euro (33 880 Kč) za 180 dní. To mi přijde nemožné, zkouším i ostatní projekty z nabídky, ale udávané sumy více méně souhlasí u všech. Šílenost. Během pár minut, za pomoci internetu a kalkulačky, si vytvořím hrubý rozpočet. Cena včetně letenky, pojištění, poplatků a drobného kapesného se vyšplhá na 69 998 Kč. Do něj však není zahrnuto například cestování, oblečení a další nezbytné věci. Za podobnou (možná i nižší) sumu mohu v Kyrgystánu půl roku svobodně cestovat a pomáhat, kde se mi zachce, bez nutnosti ohlížet se na nějakou organizaci.

Indická organizace FSL India má ve svém profilu, pod měsíčním poplatkem, napsáno: „ FSL India je nezisková organizace a není financován z externích dotací. Všechny její příjmy pocházejí od dobrovolníků podílejících se na projektech.“  Tuto větu, v různých verzích a obměnách, můžete najít uvedenou pod většinou organizací zabývajících se distribucí dobrovolníků. Přeloženo do ještě jednoduššího a přímějšího jazyka: „Dobrovolníci, kteří přijíždění pomáhat do naší země, sponzorují nejenom naše platy, ale i zařízení kanceláří a ovšem i kávu (fair trade samozřejmě), kterou zde pijeme.“

Z krásné ideje dobrovolnictví se stal obchod. Organizace dodávají mladé lidi občanským sdružením, ekologickým farmám či kempům. Nabídka převyšuje poptávku, a proto je možné žádat peníze za zprostředkovatelské služby. Chytří lidé vytušili příležitost a založili firmy nabízející dobrovolníky jako levnou pracovní sílu. Mnoho z nich je po svém příjezdu překvapeno tím, že stačilo pouze napsat e-mail cílové organizace a prostředníka jednoduše vynechat. To už je pozdě, peníze opustily účet. Vývoj nezastavíme, ale občas bychom měli zpomalit my, rozhlédnout se kolem sebe a vidět, co se děje. Já už se podíval a s tímto novým dobrovolnictvím definitivně končím.

TOPlist